Učím se, nemám čas si číst!

Učení

Vysoká škola přinese do života každého spoustu změn, které jsou mnohdy již navždy. Nastěhujete se na kolej, nebo popřípadě do vlastního bytu, musíte se sami starat o nákup, mytí koupelny i vynášení koše a zkrátka začíná nový život.

I způsob výuky se výrazně změní. Zvyklí na to, že nám středoškolští učitelé vše naservírovali na zlatém podnose až pod nos, pro nás všechny byly, a pro ostatní ještě budou, první týdny semestru hodně krušné. Ale protože si řekneme, že je dobré začít se připravovat hned od začátku, nic nepodceníme, najdeme si veškerou literaturu, jelikož nám na přednáškách říkali, že je opravdu dobré jí mít (zatím ani netušíme, jak nám lhali), seznam si vytiskneme a na školní burzu, která začíná v půl osmé, dorazíme pro jistotu už v sedm, abychom měli jistotou, že pořídíme všechny knížky za ty nejlepší ceny.

Po pár desítkách minut strkání se u regálů s ostatními nadšenci máme náruč plnou ohromně tlustých bichlí. Ale je to přeci pro dobro věci, jinak tu školu určitě nedoděláme. Takže si odhodlaně stoupneme do fronty k pokladně a na zkrácení dlouhé chvíle si knížky prohlížíme. Jen tak zhruba si spočítáme přibližnou cenu a málem se nám podlomí kolena. Ačkoliv máme předmětů jen pár, cena za učebnice se nebezpečně blíží výši měsíčního nájmu. Tak se zase z fronty vyřadíme, někde v koutě si před sebe hezky všechny knížky vyskládáme a dáme se do redukce nepotřebných učebnic. Tuhle můžeme dát stranou, přeci budu chodit na přednášky, takže ji ani nebudu potřebovat. Tahle je prý ke stažení na internetu, takže si jí stáhnu a budu se učit ze čtečky. A tenhle předmět je prý taková „dávačka“ (že ho každý dá), že to ani nemá smysl si na to pořizovat učebnice.

Po pár minutách nelítostného vyřazování nám nakonec zbudou v náručí pouze dvě útlé knížečky. S úsměvem u pokladny zaplatíme poslední pětistovkou, která nám tenhle měsíc zbyla a se spokojeným pocitem, jak pěkně jsme to nakoupili, si to štrádujeme opět domů.

Ihned po příchodu domů je někam odložíme, nejlépe do posledního šuplíku psacího stolku, který nejde moc otevírat, nebo do úložného prostoru pod postel, který otvíráme jednou za semestr. A to je, nečekaně, na dlouhou dobu poslední interakce s těmito předraženými kousky. Vlastně, abych se opravila, je to poslední interakce s jakýmikoli knižními poklady. První týdny školy si užíváme bezstarostný vysokoškolský život, někteří paří jako o život, jiní se naplno pustí do vybavování prvního vlastního hnízdečka. Poté přijde období prvních průběžných testů. Všichni panikaříme. Na to učit se z knížek je už moc pozdě, proto se všichni snažíme sehnat co nejvíce možných materiálů na internetu a mezi spolužáky. A zaručené otázky? Můžu se vám zaručit, že ve vaší variantě testu nebude ani jedna z těch pěti set, které jste se naučili nazpaměť. Takže vám nakonec nezbude nic jiného, než se pořádně pomodlit a otestovat své tipařské umění. Sportku tím sice nevyhrajete, ale možná tím zachráníte pár cenných kreditů.

Poté vás čeká dalších pár klidných týdnů. Sice jste si řekli, že se musíte na tu další vlnu testů připravovat lépe průběžně, ale všichni víme, jak to nakonec dopadne. Ani jednu z těch drahocenných, a pečlivě uklizených knížek nevytáhneme. A co se týče jiné četby, přeci se teď musíme učit, ne? A to není čas ani na nejoblíbenější autory. Takže nakonec opět veškerý čas strávíme buď na kolejních pařbách, s telefonem v ruce, zatímco všem píšeme, jak moc se musíme učit, nebo třeba na výletech po neprozkoumaném okolí.

A poté přijde něco mnohem horšího, než průběžné testy, ale o tom zase až příště. Děkuji za přečtení článku. Budu se těšit u dalšího.

K.

Facebook Komentáře
Sdílej: