Povinná četba, aneb Perly ze školního kánonu III.

Maturitní Kánon 3

Povinná četba. Každý ji zná. Na střední škole se jí všichni bojí, jako čert kříže. Ale co když přijde ten osudný den, kdy se musíte rozhodnout, které knížky si zvolit do maturitního kánonu? Chci se s Vámi podělit o svá maturitní díla a zážitky s nimi.

Měla jsem to štěstí a studovala jsem gymnázium, jehož češtináři se nebáli do maturitního kánonu zařadit i nová díla. Proto jsem si mohla do seznamu četby zařadit i jednu z nejoblíbenějších knih dospívajících – Harry Potter a Kámen mudrců. Abych se přiznala, nemusela jsem tuto knihu ani držet v ruce, natož otevřít, abych ji znala nazpaměť. Ne, že bych spoléhala na filmové zpracování, které se mimochodem hodně liší a není dobré si myslet, že vidět film vám postačí, naopak, učitelé se rádi rýpou právě v těch detailech, které jsou v knize jinak. Já jsem se spolehla na audioknihu namluvenou Jiřím Lábusem, která je naprosto skvostná a drží se do slova a do puntíku knižní předlohy. Je to velmi pěkné povídání před spaním a poslouchat vždy kapitolu v posteli je nejen příjemné, ale také přínosné. Ovšem tohle platí jen, pokud nejste jako já. To totiž budete znát pouze první dvě věty. Ale zato nazpaměť do posledního písmenka a nadechnutí, protože si je budete pouštět každý večer s přáním, abyste slyšeli více, než jen jak Harryho zanechal Brumbál ležet u vchodových dveří.

Dílem, které jsem si vylosovala osudného 16. května, se stalo drama současného německého autora Válka profesora Klamma. Že ji neznáte? Nevadí, to téměř nikdo. U nás na škole byla hra hrána naprosto skvělým Oldřichem Navrátilem a já jsem měla to štěstí, že jsem mohla sedět v první lavici a „hrát“ roli jedné z mála postav. Abych vám to trošku přiblížila, jedná se o monodrama. Pan Oldřich Navrátil sehrál jedinou roli, která v příběhu aktivně vystupuje, tedy roli profesora Klamma, středoškolského učitele, který před vás, před publikum sedící v učebně, předstupuje a snaží se získat zpět vaši pozornost. Čím ji ztratil? Vašemu staršímu spolužákovi nedal potřebné body, aby se dostal k maturitě a ten poté spáchal sebevraždu. A vy, naštvaná třída maturantů, se snažíte mlčením ho donutit k přiznání, že může za jeho smrt a k převzetí odpovědnosti. Ani jsem dílo nemusela číst (ačkoliv jsem měla a maturitní komisi jsem svojí četbu této knihy nepatrně přikreslila) a pamatovala jsem si každé slovo, které pan Oldřich Navrátil pronesl. Nejvíce jsem si užívala slova směřovaná mě, postavě sedící v první lavici, která ještě s jedním spolužákem, stojí za tímhle velkým protestem. Abych to shrnula, jakmile budete mít možnost představení shlédnout, neváhejte ani minutu! Ručím vám za to, že drama ve vás zanechá silné emoce ještě na hodně dlouhou dobu!

Miluji Karla Čapka! Abych to tedy upřesnila, miluji díla Karla Čapka! Patří snad k tomu nejlepšímu, co jsem v rámci povinné četby četla a možná dokonce k tomu nejlepšímu, co jsem kdy četla! Při výběru knih jsem neváhala a do seznamu jsem si zařadila dokonce dvě díla od tohoto skvělého autora. Nejen kvůli tomu, že se knihy čtou jedna báseň a protože je mi jeho styl psaní velmi blízký, ale také proto, že mi odpadla stránka informací o dalším autorovi a to je přeci super! V nabídce knih jsme měli drama RUR a úžasnou (a také úžasně dlouhou) Válku s mloky. Obě knihy jsem přečetla jedním dechem (i když uznávám, že u Války s mloky to byl pořádně dlouhý dech) a děj i postavy jsem si překvapivě dobře a lehce zapamatovala. Stačilo mi, si obě díla rok před maturitou přečíst, vypsat si stručné poznámky a při rychlém oživení paměti jsem si vše pamatovala, jako bych to právě včera dočetla. Má rada zní, pokud budete moct, určitě se do Čapka pusťte, nejen k maturitě. Pro mě (a věřím, že nejen pro mě) to bylo pohlazení po duši!

Posledním dílem v mém seznamu literatury k maturitě byla knížka od příbramské rodačky Ireny Douskové. Hlavní postavou v téhle naprosto dokonalé knížce, je holčička, Helenka Součková, žákyně druhé třídy. S humorem sobě vlastním popisuje těžkou dobu sedmdesátých let minulého století nevinnýma dětskýma očima. Již po první stránce knížky si hlavní postavu i vyprávění jejích problémů tak zamilujete, že až do konce nebudete chtít dát knížku z ruky. Je jen jedna věc, která předčí knihu si přečíst. A to, vidět ji, jako divadelní hru s Barborou Hrzánovou v hlavní roli. Není tajem, že se jedná neopakovatelný zážitek, který opravdu všem, všem doporučuji!

Když se dívám zpátky, nelituji jediné stránky, kterou jsem k maturitě přečetla. Pochopitelně, když jsem byla uprostřed díla Stařec a moře a konec knížky, ani pevnina nebyly v dohledu, trošku jsem panikařila. Ale teď vím, že i ty knížky, které se na žebříček mých oblíbenců nedostali, stojí za to, si přečíst.

Pokud jste mezi mými maturitními díly objevili svou oblíbenou četbu, která zrovna mezi mé zamilované nepatří, doufám, že mi to nebudete mít za zlé. Každý člověk si najde to své v něčem jiném a to, že mně se zrovna kniha nelíbila, neznamená, že se nebude líbit někomu jinému. Tímto bych se také chtěla omluvit zmíněným autorům, jejichž díla jsem zrovna dvakrát nevychválila. Veškeré uvedené názory jsou pouze mými, subjektivními pocity, které jsou ale psány s velkou úctou ke všem literátům.

Na závěr bych chtěla říct, že se opravdu vyplatí si všechny knížky k maturitě přečíst. Jasně, některé se vám nebudou líbit, mně se taky všechny nelíbily. Ale to vůbec nevadí! Důležité je, aby ve vás četba zanechala nějaké pocity, nezáleží na tom, jestli dobré, či špatné. Na druhou stranu, některé z nich si opravdu svou oblíbenost a popularitu zaslouží a kdo ví, třeba mezi nimi najdete i svá nejoblíbenější díla, jako jsem našla já.

Děkuji, že jste se mými zkušenostmi s maturitními knížkami dočetli až sem! Budu se těšit u dalšího článku.

Kačí

Facebook Komentáře
Sdílej: