Povinná četba, aneb Perly ze školního kánonu II.

Maturitní Kánon 2

Povinná četba. Každý ji zná. Na střední škole se jí všichni bojí, jako čert kříže. Ale co když přijde ten osudný den, kdy se musíte rozhodnout, které knížky si zvolit do maturitního kánonu?Chci se s Vámi podělit o svá maturitní díla a zážitky s nimi.

Jako jednu z dalších knih si zvolila Pygmalion. Spolu s Petrem a Lucií to byly poslední knížky, které jsem kvapně přečetla během dvou večerů pár týdnů před maturitou. Ani náhodou to nebylo z důvodu, že by mě tato dvě díla natolik oslovila, ale kvůli tomu, že už jsem zkrátka a dobře chtěla mít češtinu z krku! Vidím se, jako by to bylo včera. Ležím v posteli s nohama opřenýma a o zeď a s mučednickým výrazem držím v ruce svůj Kindle. Sem tam zvednu pohled ze změti písmen a podívám se na zbývající procenta knihy. 20%. To snad ne! Ani nevíte, jakou jsem měla radost, když jsem konečně na obrazovce viděla posledních pár vět a v pravém dolním rohu se na mě usmívala osvobozující stovka.  Abych těmto dvěma knižním klenotům nekřivdila – pokud bych je četla nyní, bez časového presu a bez vidiny uzavření přípravy k ústní části maturity z češtiny, pravděpodobně bych si je užila mnohem více. Tehdy jsem se ale ani do jedné z knih nemohla začíst. Děj Petra a Lucie se nepříjemně táhl a v podstatě se nic nedělo. Na druhou stranu, v Pygmalionu se toho dělo až příliš, stále jsem se do děje zamotávala a často jsem nevěděla, o čem vůbec postavy mluví.

Nikdy jsem nebyla válečným nadšencem. Nezajímali mě zbraně, uniformy a hodiny dějepisu věnované válečným dějinám jsem nijak zvlášť neprožívala. Což ale nemůžu říct o knize z pera německého autora Na západní frontě klid. Se zatajeným dechem jsem přečetla celou knihu na jeden nádech. Do příběhu Paula Bäumera jsem se naprosto vžila a nemohla jsem se dočkat další stránky. Pokud budete moct, určitě si toto dílo přečtěte. Nejen k maturitě, všichni by si ho měli přečíst! Nadšeně jsem si pořídila i další díla z Remarqova pera, která dodnes trpělivě čekají na, doufám, brzké přečtení.

Nobelova cena. Ocenění, které bylo uděleno řadě autorů, o kterých se v literatuře učíme. Vždy, když jsem zaslechla o tom, že ten, či onen autor získal Nobelovu cenu za literaturu, zbystřila jsem a mé nároky na dílo tohoto autora se nejméně ztrojnásobily. Říkala jsem si, že přeci to dílo musí mnohonásobně převyšovat díla ostatní, když bylo oceněno takto prestižní cenou. Bohužel, v případě knihy Stařec a moře jsem se silně přepočítala. Pasáže ve středu knihy jsem přeskakovala, jelikož mě dialogy mezi starcem a jeho rukou přestaly brzy bavit. Jediné části, které jsem si s chutí přečetla, byly úplný začátek a úplný konec, tedy pasáže, ve kterých vystupují kromě starého Santiaga, jeho ruky a mrtvé ryby i další postavy.

Znáte to, když se zmíníte před někým, že se chystáte přečíst si nějakou knihu a on vás začne přesvědčovat, že je to správné rozhodnutí, jelikož se vám bude dílo rozhodně líbit? Tak právě tohle se mi stalo, když jsem si vylosovala knihu Svět podle Garpa na prezentaci do hodin literatury. Vrhla se ke mně naše češtinářka a třídní v jedné osobě a nadšeně mi říkala, že doufala, že si právě toto dílo vylosuji já a že se mi bude jistě velmi líbit. Dodnes nevím, na základě čeho to věděla (a vzhledem k určitým částem knihy to asi ani vědět nechci), ale musím přiznat, že se trefila. Dobrovolně bych se do tohoto díla asi nepustila, jelikož mě odpuzovala tloušťka knihy v porovnání s velikostí fontu. Ale když už mám právě tohle dílo detailně zpracovat a přednést ostatním spolužákům u tabule, proč nezbít dvě mouchy jednou ranou a nepřidat si dílo rovnou i do kánonu? Nechci být spoilerem, jelikož bych vám všem doporučila si knihu přečíst, takže jediné, co vám mohu prozradit, je to mazec! Kromě kapitoly, kterou je povídka hlavní postavy, se zaručeně nebudete nudit ani u jedné ze stránek. A pokud vás životní příběh neúspěšného spisovatele nezaujme, můžete se alespoň těšit na pikantní podrobnosti o jeho početí a prapodivné autonehodě, která ovlivnila život celé jeho rodiny!

Děkuji za přečtení druhé části. Snad vás navnadila i na tu třetí, již poslední. Budu se těšit u dalšího článku.

Kačí

Facebook Komentáře
Sdílej: