Povánoční příběh každé z nás

Povánoční nákupy

Každá z nás to jistě dobře zná. Je po Vánocích. Dárky od ostatních Ježíšků jsou super, máme z nich ohromnou radost a jsme všem vděčné. Ale ve skrytu duše…se všechny těšíme na okamžik, kdy Vánoční výzdobu v obchodních domech vystřídají červené, žluté a jinak křiklavě barevné cedule, že tady a tady a taky tady mají obrovské povánoční slevy.

To pak všechny z nás vytáhnou poslední ušetřené korunky z pod postele, ze slamníku, z prasátka, nebo ze dna vybrakovaného (byly přece Vánoce) účtu a rozběhneme se do jednoho z těchto na dálku zářících obchodních domů, abychom ukojili tu shopaholičku v nás a rozfofrovali poslední trosky našich úspor za věci, které bychom jinak vůbec nepotřebovali, ale je to přeci ve slevě, tak to tady nenecháme.

Takže projdeme obchody se vším možným. Zastavíme se v domácích potřebách, kde na pultech, v regálech i mimo ně se povalují zbytky vánočního zboží za naprosto směšné ceny. Všechny je přehlédneme, protože máme již Vánoc až po krk, překročíme ty hory balících papírů se sněhuláky, také krabičky s umělými ozdobami na stromek a zamíříme k zadním regálům obchodu, v nichž jsou již namačkány jarní dekorace. Každý kousek je zvlášť označen červenou, či žlutou cenovkou oznamující nám tu závratnou předsezónní cenu, za kterou jsme ochotny nakoupit si umělých květů, zajíčků a roztomilých kuřátek více, než je kdo schopen spotřebovat za celý svůj život. I když víme, že za ty samé ceny se budou dekorace prodávat i za pár týdnů, kdy už bychom je možná využili, ovládnuty nakupovací horečkou je musíme pořídit už dnes, ačkoliv je nám jasné, že než sleze z chodníků sníh, budou uklizeny někde hluboko, kde je nenajdeme ani do příštího, natož do letošního jara.

Další zastávku si uděláme v jednom z obchodů s oblečením. Nesměle do tohoto trendy vypadajícího obchodu, ve kterém hraje sebevědomá nová hudba, vejdeme, proneseme neslyšné „brýden“ a pomalu, aby to, že jdeme pouze po zlevněných kusech, nebylo tak nápadné, se připlížíme k červenému regálu. Cestou si prohlédneme dva lehké svetříky z nové kolekce, na jejichž nákup bychom museli pronajmout dělohu, kraťoučké plesové šaty z průhledné látky, které si snad nikdo na světě po vánočním obžerství nemůže vzít na sebe a džíny, u kterých platí „čím méně látky, tím vyšší cena“. U kýženého červeného regálu se párkrát otočíme, abychom viděli, že tady mají jen ty nejslabší kousky z loňské kolekce, které bychom si neoblékli ani zadarmo, opět se pomalu, s tichým „nashle“, proneseném s úsměvem k prodavačce s tričkem nad pupík, plížíme ven. Venku si urovnáme přes ruku přehozenou bundu z výprodeje, kterou jsme si koupili před třemi lety, pomyslíme si něco nehezkého o namyšlené klientele tohoto módního obchodu a rychlými kroky pokračujeme v nákupním maratonu.

Naší poslední zastávkou se stává obchod s obuví, okolo kterého již dlouho obcházíme a okukujeme ty krásné černé kozačky nad kolena. A protože ty pravdivé cedule venku, i plakáty ve výloze hlásají minimálně padesát procent sleva na vše, dodáváme si odvahu a rychlými kroky vcházíme dovnitř. Nezastavujeme se ani u regálku s kabelkami, ani u pultu s předraženými ponožkami a míříme k regálům, které jsou nabyté kozačkami. Již z dálky na nás vesele mávají červené cenovky oznamující sníženou cenu. Zaradujeme se v přívalu té naděje, že si přeci jen dnes kromě umělých zajdů pořídíme i něco pořádného. Při příchodu k regálu nás ale radost brzy opouští. Opravdu je zde spousta párů bot hodně zlevněno, všechny ale mají tak velký podpatek, že bychom se na něm ani s vypětím všech sil neudrželi, nedej bože, že by napadl sníh, nebo by byla námraza. To jako opravdu? Zaprvé bych se na tom podpatku někde brzy přerazila a za druhé, myslel tady někdo na ženy s více, než 165 centimetry? Ne? Je to vidět. Už tak si připadáme dost vystrčené ze společnosti krátkými džínami a rukávy svetrů, musí být naše peněženky trestány i tady, v obchodě s obuví?!

Pro jistotu projdeme všechny regály s našimi vysněnými černými vysokými kozačkami znovu. Ani maličký náznak slevy. Ačkoliv vypadají boty krom podpatku podobně, leží vedle sebe na regálu, dokonce jsou ze stejného materiálu, jen cena se liší a to o celých 50%. Nasupeně obcházíme sem a tam a kontrolujeme, jestli přeci jen na nás nevykouknou ty vysněné, cvočky nepolepené, hladké černé kozačky, ale kde nic, tu nic.

Se zklamaným povzdechem přejdeme do oddělení hnědých kozaček, které sice nejsou našimi vysněnými, ale jakž takž bychom se s nimi spokojili. Ale situace je zde velmi podobná té v oddělení černých kozaček, červené cenovky jsou nalepeny jen na chůdách. Když v tom… No co to tady máme? Jeden jediný pár vysokých hnědých hladkých kozaček s červenou cenovkou. Rychle po nich skáčeme a v panice hledáme odpovídající velikost. Tady je! Na nedalekou židličku na zkoušení bot rychle odhazujeme bundu, šálu i kabelku a rychle se soukáme do hnědých bot. Ačkoliv by mohli být o trošku větší a u kolene o maličko užší, bereme si je do náruče a bedlivě si je až k pokladně střežíme, jelikož druhý pár už nenajdeme.

Ne, nepotřebuji impregnaci, už jich mám doma asi šest. Ne, ani vložky do bot, děkuji. Ano, bude to všechno. A kartou Vás poprosím. Jakmile máme krabici s botami bezpečně zabalenou v tašce, kterou si hrdě neseme z obchodu ven, usmíváme se na celé kolo, jelikož jsme šťastné, protože tyhle boty jsou přeci jen lepší, než ty černé a navíc máme stejně všechny kabelky v hnědé barvě, takže bychom museli jít znovu na nákup a další peníze už nemáme.

A jak vycházíme z obchodu, naposledy se ohlédneme k regálu s černými kozačkami a na rozloučenou na ně naposledy mrkneme. Poté jsme již vyrovnanými a racionálně uvažujícími bytostmi, které nelítají po slevách další celý rok, než zase přijde to červeno-žluté období, které si opět patřičně užijeme.

Děkuji za přečtení tohoto úplně neknižního článku, a pokud jste se v dnešním článku našli a poznali, nezoufejte. Vězte totiž, že to tak mají všechny ženy na světě.

K.

Facebook Komentáře
Sdílej: