Co budu číst svým dětem II.

Dětská četba

Jako malá jsem milovala pár knížek, o které bych se dnes chtěla s vámi podělit.

365 pohádek o slůňátkách

Další knížka, kterou jsem v dětství milovala, a bohužel ji nemůžu nikde najít, je velká a tlustá. No a bodejť ne. Jmenuje se 365 pohádek o slůňátkách a na každý den v roce je v ní připravena pohádka o neposedných a zlobivých slůňátkách. Každý večer si tedy máte přečíst jeden příběh v posteli, aby se vám hezky spalo. Já jsem to tak ale samozřejmě nedělala. Buď jsem příběh zapomněla přečíst, takže jich pak na mě čekalo více, nebo jsem se zkrátka rozhodla, že si přečtu i ten další, protože se mi nechce čekat do dalšího dne, protože tohle je přeci knížka a ne Večerníček. Ať ji budete číst pořádně, nebo jako já, jedná se velmi čtivou a příjemnou literaturu, po které se vám bude jistě hezky usínat.

Děti z Bullerbynu

Zlatým hřebem mého seznamu literatury, který zkrátka musí mé děti objevit, je dokonalá a nejlepší knížka Děti z Bullerbynu od ještě víc nejlepší paní Astrid Lindgrenové. Toto dílo zároveň také patří do seznamu knížek, které můžu číst stále a stále dokola a nikdy se mi neomrzí. Něžně a vtipně napsaný příběh o partě švédských dětí, kteří žijí na samotě ve třech statkách ve vesničce Bullerbyn, jsem si zamilovala hned po několika stránkách. Jako bych všechna dobrodružství prožívala s nimi. S Lisou, Annou a Britou jsem si hned padla do oka a prožívala s nimi trápení, radosti i legrácky, které na nás ušili Lasse, Bosse a Olle. Ráda si i dnes sednu, vezmu si stařčký výtisk tohoto skvostu severské literatury do ruky a začtu se do malebného vyprávění hlavní hrdinky z Mellangårdenu, prostředního ze tří statků.

Karkulín ze střechy

Abych nevychvalovala jen jedno dílo, z dlouhé řady skvělých děl od paní Astrid Lindgrenové, ráda bych zde uvedla ještě jedno skvělé dílo. Karkulín ze střechy. Příběh tohoto prapodivného človíčka s vrtulkou na zadečku, který bydlí za komínem, všechno umí, všechno zná a je zkrátka nejlepší, si moje děti ještě zamilují, stejně, jako se to stalo mně, když mi maminka knížku předčítala poprvé. Vždy mi bylo líto chlapečka Bena, který se vždy nechal Karkulínem nalákat na všelijakou lumpárnu a potom vše sám odnesl, zatímco tajemného, skvělého a ve všem znalého Karkulína jeho rodina nikdy u lumpáren neviděla.

Je mi líto, že si již na více dětských knížek, které jsem milovala, nevzpomenu, protože jich zaručeně bylo mnohem, mnohem více, které mi rodiče předčítali, a já jsem mohla prožívat skvělá dobrodružství s jejich hrdiny.

Budu se na vás těšit u dalšího článku. Děkuji za přečtení.

Kačí

Facebook Komentáře
Sdílej: