Co budu číst svým dětem I.

Dětská četba

Hrozně se těším, až budu maminkou! A je to venku! Když se zeptáte mých vrstevnic, na co se nejvíc do budoucnosti těší, spousta z nich vám řekne, až vypadnou ze školy, budou budovat vlastní kariéru, nebo až budou vybavovat vlastní byt. Hodně z nich vám také poví, že se těší, až při nákupech nebudou muset koukat na cenovky vysněných kousků. Ne, že by tohle u mě neplatilo, to samozřejmě. Hrozně se těším, až přijdu do obchodu, naházím si přes ruku ramínka se vším, co se mi líbí a nebudu se muset ohlížet na to, že to zase bude stát majlant. Ale přeci jen je tu jedna věc, na kterou se těším více, než bezstarostné nakupování v H&M, nebo v Ikee. Být maminkou.

Když mi bylo okolo patnácti let, ovládaná nezkrotnými hormony, které ještě byly podpořeny faktem, že mám dva mladší sourozence, jsem hrdě prohlašovala, že nechci mít s dětmi nic společného. Pravděpodobně jsem se v hloubi duše bála, že budou stejně nesnesitelní, jako jsem byla v té době já. Avšak dnes, o několik let starší a rozumnější, se na to moc, moc těším. Vždy, když zahlédnu v metru, či v autobuse roztomilé miminko zabalené do oblečení tak, že nemůže dát ruce k tělu a s buclatými, červenými tvářičkami, nevědomky nasazuji výraz, který by moje babička okomentovala slovy „usmíváš se jako měsíček na hnoji“ (opravdu se to říká a já nemám nejmenší ponětí proč).

Kdy plánuji se stát maminkou? Upřímně, při každém špatném dni ve škole, či po ne úplně zdařené zkoušce se mi na mysl dere ta myšlenka, že přeci ženy tisíce let nepotřebovaly vysokou školu. V klidu seděli doma, rodily jedno dítě za druhým a byly šťastné. Na druhou stranu je pravda, že pokud bych chtěla být profesionální maminkou, tedy vykašlat se na školu a být doma, a stále trvat na snu s nezájmem o cenovky, musel by se můj manžel pořádně ohánět. Navíc už jen pomyšlení, že jsem celý život doma s dětmi, den co den, mě přivádí k šílenství. Navíc, občas mám problém se postarat sama o sebe, takže miminko bude muset počkat, než opravdu dospějiů

Takže fajn, řekněme, že bych chtěla naši rodinu o jednoho rozšířit, až dostuduji, což bude, doufejme, za pět let. Až tedy získám nějaké to milé písmenko před křestní jméno a, ještě více doufejme, i nějaké ty zkušenosti, poté budu moct s klidným svědomím odejít na mateřskou (zaručeně ne) dovolenou. Kromě cupitání maličkých nožiček a smývání čokolády ze všech možných i nemožných míst, se těším také na to kouzelné období před očekávaným dárečkem, tedy těhotenství. Nemůžu se dočkat, až mi konečně naroste bříško, které nebudu schovávat, ale naopak hrdě ukazovat. Budu se moct každý týden fotit ve stejné poloze před zrcadlem a poté ze všech fotek udělat roztomilé video, jak mi roste bříško. A ke konci těhotenství, na což se těším nejvíc, mě, snad, budou lidé pouštět sednout v metru, či v autobuse.

Abych se přestala rozplývat nad představou těch buclatých nožiček a bezpečnostních prvků všude po bytě, přejdeme k té literární části dnešního článku. Jako malá jsem milovala pár knížek, o které bych se dnes chtěla s vámi podělit.

Mach a Šebestová

Jako první bych chtěla zmínit poklad od pana Miloše Macourka, Mach a Šebestová. Knížky o žácích třetí bé, kteří ani jeden nemají křestní jméno, jsem jako dítě naprosto zbožňovala (dobře, přiznám se, i dnes je naprosto zbožňuji). Příběhy rusovlasé Šebestové a brýlatého Macha jsem zkrátka mohla číst stále. Postupně jsem k narozeninám, svátkům i Vánocům dostala všechny knížky s příběhy mých oblíbených večerníčkových postav, takže jsem na nová dobrodružství nemusela čekat celý dlouhý další den.

Pohádky od Miloše Macourka

Než půjdeme dál, ještě bych se na moment zastavila u pana Miloše Macourka. Většina lidí ho zná, jako scénáristu a autora mnoha filmů, či seriálů. Málokdo ale také ví, že napsal přímo skvělou knížku pohádek pro děti. Pokud ale očekáváte klasické romantické příběhy o krásných princeznách, strašlivých dracích a statečných princích, hodně se pletete. V této kouzelně, čtivě a vtipně napsané knížce najdete neobyčejné příběhy o naprosto obyčejných věcech a dětech. Zalíbí se vám více pohádka O Kryštůfkovi, který se schoval v mixéru, nebo O vodovodu, který zpíval v opeře? Mé tři pohádky, které si ráda přečtu i dnes a od srdce se u nich zasměji, jsou Otýlie a tisíc pět set osmdesát kaněk, O holčičce s náhradní hlavou a, má naprosto nejoblíbenější, hádejte proč, O Kateřince a tlustém červeném svetru.

Děkuji za přečtení první části článku a budu se na Vás těšit u druhé.

Kačí

Facebook Komentáře
Sdílej: